FyzWeb  články
Jak jsem (ne)honil protony 2009-03-20 

Nebývá velmi časté, aby učitelé měli možnost navštívit špičková zahraniční pracoviště. Jedna z organizací, která tuto možnost programově nabízí je CERN (Europen Organization for Nuclear Research) v Ženevě. Ten je známý hlavně základním výzkumem v oblasti částicové fyziky. K tomu účelu byl zhotoven největší urychlovač protonů a těžkých iontů LHC (Large Hadron Collider), urychlovač je kruhový s délkou téměř 27 km a je uložen v hloubce 100 metrů pod zemí.

 dsc_0271V současnosti je urychlovač mimo provoz z důvodu poruchy, která nastala krátce po jeho spuštění v září loňského roku. Uvedení do opětovného provozu je naplánováno na letošní podzim. Jeho součástí je několik detektorů srážek urychlených částic.  Kromě fyzikálního výzkumu a následných aplikací se CERN věnuje nejen vzdělávání odborných pracovníků, ale také učitelů. CERN si dlouhodobě uvědomuje, že bez součinnosti této mezinárodní organizace s pedagogy na všech typech škol není možný další rozvoj vědy a průmyslu. Proto pomáhá organizovat národní týdenní kurzy pro učitele fyziky. Také letos tento kurz pod názvem Czech Teachers Programme proběhnul ve dnech 8. - 14. března blízko ženevského jezera.  

Duchovním otcem celé akce na české straně je Dr. Jiří Dolejší z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ten již podruhé vložil energii a svůj čas do akce, která si klade za cíl doplnit vzdělání fyzikářů v oblasti kosmologie, subnukleární fyziky, fyziky vysokých energií, a jejich aplikací. Jeho protějškem na švýcarské straně byl Mick Storr. Jiřímu Dolejšímu s organizací vydatně pomáhali Dr. Jiří Rameš a Dr. Vladimír Wagner, oba vědečtí pracovníci Akademie věd.

Zjistil jsem, že splňuji elementární předpoklady účasti týdenního pobytu a pokusil se přihlásit. Protože jsem přišel včas, byl jsem zaregistrován a pak jsem se jen děsil, aby mne těsně před odjezdem neskolila nějaká záludná choroba. Naštěstí se tak nestalo. Plný očekávání jsem v sobotu 7. března vyrazil do Prahy na místo srazu. Půlnoční odjezd proběhnul bez komplikací a bez jediné kontroly (i Švýcaři vstoupili do Schengenského prostoru) jsme projeli kolem Bodamského jezera přes Curych až do Lucernu, kde byla prvdsc_0150ní větší přestávka. Nebyl by Dr. Dolejší šprýmař, aby si nás hned po ránu nevychutnal malým vstupním fyzikálním testem. Otázky (např.: jakou energii má letící komár, jak je těžká kancelářská sponka, může letící proton prorazit plášť raketoplánu?) nás vyvedly okamžitě ze spaní. Vzhledem k tomu, že nikoho nevyhodil z autobusu, dopadl testík docela dobře. Lucernu jsme věnovali podstatnou část dne, po prohlídce centra se zastřešeným mostem jsme se vydali k dopravnímu muzeu (Verkehrshaus), které je pýchou Švýcarska. I ten největší technický antitalent se tady nemůže nudit. Muzeum není statické, ale spousta exponátů je funkčních a přímo vybízí je vyzkoušet. Vidět tatíky, jak se plazí po zemi se svými ratolestmi s velkou lupou, aby pod ní uviděli detail obce, v níž žijí, je pohled k nezaplacení. „Zavěsit" se na kluzák a nechat se jím unášet, vidět pod sebou ubíhající zem, je jev, který vás vtáhne tak, že začnete věřit tomu, že jste stovky metrů nad zemí... To je jen malá ochutnávka toho, co zde můžete vidět a zažít.

K večeru jsme konečně dorazili k cíli - k bráně CERNu. Po nezbytných formalitách, jsme se ubytovali v místním hostelu a vyrazili do kantýny na večeři. Použil-li jsem tento pojem a představíme-li si pod tímto názvem typickou českou kantýnu, musíte být zklamáni. Vyhlášené jesenické restaurace (o školní jídelně nemluvě) by musely blednout závistí nad gastronomií této lidové jídelny. Už jenom kvůli ní má smysl do CERNu jet!

Po večeři se nás ujal Mick Storr, aby nás přivítal a udělal s námi základní prohlídku nejbližšího okolí. Kromě jiného nám ukázal chodbu s pamětní deskou připomínající, že v těchto místech v roce 1989 vzniknul web. V době našeho pobytu se právě chystala velká oslava dvaceti let od tohoto zásadního objevu.

V pondělí ráno začala výuka podle připraveného plánu: ČR a CERN, úvod do základní problematiky mikrokosmu, experimentální metody a standardní model, detektor ATLAS, těžké ionty a detektor ALICE, výroba antihmoty, částice a vesmír, počítačová technika v CERNu, GRID a další. Součástí výuky byly také exkurze na různá pracoviště: počítačové centrum CERNu, kodsc_0419ntrolní středisko detektoru CMS, testovací hala supravodivých magnetů, zpomalovač antiprotonů. Tady dochází k následné „kompletaci" s pozitrony za vzniku antivodíku. Největším zážitkem byla návštěva podzemí, kde jsme mohli na vlastní oči uvidět zařízení, nad nímž se tají dech. Detektor částic ATLAS.

Objekt vysoký téměř 25 metrů a dlouhý přibližně 45 metrů. Rozměry, které samy o sobě vzbuzují úctu. To pravé ořechové nastává teprve až při zhlédnutí na vlastní oči. Do pátku bylo stále co k poslechu, nebo vidění. Na přednáškách a exkurzích se kromě výše uvedených fyziků podíleli ještě další špičkoví odborníci prof. Jiří Chýla, Zdeněk Sekera, Stanislav Němeček, Michael Prouza a Rolf Landua

Večery byly často naplněny dlouhými diskusemi nejen o fyzice a způsobech její výuky. Naše vzdělávání bylo jedno odpoledne zpestřeno „bojovkou", kterou vymyslel Mick, a měla sloužit k intenzivnímu poznádsc_0535ní Ženevy. Podstatou hry bylo zjišťování zásadních informací po předem dané trase městem. Protáhli jsme tělo a zjistili o Ženevě hodně zajímavých informací. Správná akce má končit v hospodě a tak tomu bylo i tady. Cíl byl v restauraci Edelweiss, kde většina z nás ochutnala nefalšované fondu. Mnozí si zatančili a někteří se pokusili zahrát na typický švýcarský dlouhý roh.

CERN není zajímavý jenom fyzikou, ale dalšími jevy, které s touto multikulturní organizací souvisí. Tady se schází lidé z celého světa, aby řešili fyzikální problémy. Přitom se zde potkají lidé, kteří by se možná ani nemohli potkat, například pro zásadní politické rozpory zemí, ze kterých přichází (např. Židé a Palestinci). Tady se tyto problémy stírají. Celý systém CERNu je velice otevřený. Pohybovali jsme se v areálu s viditelnou visačkou na krku, ale nikdo nás za celý pobyt nezastavil a neptal se, kam jdeme a co v dané lokalitě hledáme. Cokoliv jsme si mohli nafilmovat, nafotit, zaznamenat. Podobně „otevřená" je také místní knihovna. Byla přístupná do pozdních nočních hodin a služba byla přítomna jenom během dne. Knihovna byla kontrolována pomocí kamerového systému. Kdokoliv mohl přijít, cokoliv si mohl bezplatně okopírovat, nebo vytisknout.

Nebyli bychom správní fyzici, kdybychom i my nepřinesli světu nějakou zásadní myšlenku. Po náročném pozorování jsme kolektivně zformulovali tzv. Cernský princip: Žádné dvoje hodiny v CERNu neukazují shodný čas.

Konec kurzu se přiblížil, v sobotu bylo potřeba vyklidit pokoje, naložit zavazadla do autobusu, abychom mohli ve zbývajícím volnu před odjezdem vyrazit do Ženevy. Někteří nezaváhali a šli na autosalón omrknout škodováckého Yettiho, jiní vyrazili za kulturou, za nákupy briliantových prstenů, zlatých hodinek a mnozí jen tak pokukovali po šarmantních francouzsky mluvících Švýcarkách...

Cesta zpět proběhla bez zásadní změny schématu. Šprýmař Dr. Dolejší zopakoval ohraný vtip s novým testíkem. Na dálnici byla zácpa, a tak se rozhodl, že si dlouhou chvíli zkrátí tím, že nás bude pozorovat, jak se potíme. Myslel si, že nás nachytá na švestkách. Bylo vidět, že jsme během týdne dávali pozor a přece se jenom něco naučili. Tak se zajisté přesvědčil, že vynaložené úsilí nebylo marné.

Díky za perfektní týden

Libor Malý

Se souhlasem autora převzato z webu Gymnázia Jeseník.

 

A ještě několik fotek:

 

útroby detektoru ATLAS, 100 metrů pod zemí

 


jeden z opravovaných obřích supravodivých magnetů

 

 

závěrečné foto celé učitelské výpravy