Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
301) 3 lopatky větrných elektráren
03. 10. 2007
Dotaz: Dobrý den. Dalo by se prosím jednoduše vysvětlit, proč mají větrníky větrné
elektrárny právě 3 lopatky? Proč je takový větrník efektivnější než např.
šestilopatkový? (Větrné mlýny měly 4 nebo 6). Děkuji. František (František K.)
Odpověď: Třílopatková konstrukce je optimum pro konstrukci větrných elektráren. Patří mezi tzv. rychloběžné stroje (dáno obvodovou rychlostí špiček vrtule). Při větším počtu lopatek by hmotnost strojovny s lopatkami vícelisté vrtule byla příliš veliká. Dále tlak větru působící na listy např. šestilistého rotoru by byl tak velký, že by bylo nutné velmi silně dimenzovat ocelový trubkový stožár větrné elektrárny. To by vedlo k velké hmotnosti strojovny, požadavkům na jeřáb atd. Zvýšená hmotnost by se odrazila i v ceně větrné elektrárny (více materiálu x kilogramová cena materiálu). Z tohoto důvodu se vícelisté rotory používají pouze u malých větrných elektráren řádově do jednotek kilowatt. Vícelopatkové konstrukce (s počtem lopatek roste moment vrtule) se používaly zejména u vodních čerpadel (známé např. u farem z amerických kovbojek). U nás konstrukci vícelistého rotoru historicky používala firma Kunz v Hranicích na Moravě za první republiky právě pro čerpání vody. Je nutné zdůraznit, že lopatky takového větrného kola nemají aerodynamický tvar (v smyslu vztlaku působícího na křídle).
Používání třílistého rotoru u současných větrných elektráren je tedy konstrukční optimum. Při vícelopatkovém stroji roste navíc odpor lopatek, které se brodí ve vzduchu. Každý list má určitý aerodynamický odpor a s jejich počtem pak klesá účinnost větrného rotoru jako celku. Podle tzv. Betzova limitu je teoretická účinnost větrného rotoru necelých 60%. Praktická účinnost současných třílistých rotorů se pohybuje kolem 48%.
(Ing. Vladimír Česenek, ČEZ Obnovitelné zdroje s.r.o.)
Dotaz: Dobrý den. Chtěl bych Vás poprosit o vzorec pro závislost rozpustnosti plynu v
kapalině na vnějším tlaku. Konkrétně mi jde o rozpustnost CO2 ve vodě. Teplotní závislost znám, ale tlakovou nemohu najít. Děkuji a přeji pěkný den. (Standa Jakoubek)
Odpověď: O rozpustnosti CO2 ve vodě v závislosti na teplotě a tlaku si lze udělat představu dle této tabulky:
Dotaz: Dobrý den, na škole nás učili, že dnešní věda ještě stále neví jaká je vlastně
podstata magnetického pole (co to je). Z čeho vlastně vzniká a jakou má hmotnou
podstatu. Ví se o jeho vlastnostech hodně a i jednotek je hodně ale jádro věci
není objasněno. A já se tedy ptám jestli od roku 1992 někdo už zjistil hmotnou
podstatu magnetického pole. Děkuji (Richard)
Odpověď: Dobrý den,
na některé otázky musím čestně odpovědět, že nevím. Speciálně se to týká otázek typu, jaká je podstata skoro čehokoli, a velmi často otázek, proč se něco v přírodě děje tak a tak. Nevím jaká je podstata magnetického pole, lásky, života ... Když zůstanu u toho jednoduchého magnetického pole, pak coby standardně vzdělaný fyzik vím, jak probíhají některé specifické děje v přírodě, kterým se dá dát nálepka dějů magnetických, některé umím kvantitativně popsat a předpovídat jejich průběh. Mí kolegové, kteří jsou experti v magnetismu, toho umějí více. Asi všichni ale odlišujeme "zodpověditelné otázky" (resp. "povinně" zodpověditelné v duchu fyzikální profesionality) od otázek těžko zodpověditelných.
Samozřejmě se nabízí několik vyhýbavých odpovědí, např. že podstatou magnetického pole jsou fotony (a hned máte hmotnou podstatu). Z mého pohledu je to výmluva, fotony jsou podstatné z mikroskopického pohledu na magnetické (obecně elektromagnetické) pole v rámci kvantované teorie elektromagnetického pole, ale těžko říci, že jsou podstatou. Jiná vyhýbavá odpověď by mohla znít, že podstata magnetického pole je zakleta v Maxwellových rovnicích. Místo toho bych ale raději střízlivě a pokorně řekl, že Maxwellovy rovnice magnetické pole skvěle popisují. Mohu uvažovat o tom, zda by příroda mohla vypadat tak, jak vypadá, kdyby elektromagnetické zákonitosti vypadaly jinak, mohu vymýšlet alternativy, ale za podstatné považuji to, jak je to v přírodě.
Když jsem naznačil, že na některé otázky neumím odpovědět, nechtěl jsem tím říci, že takové otázky jsou nepřípustné, špatné, pitomé či falešné.
Dotaz: tíhové zrychlení (normální) 9,806 65 m.s-2 Gravitační konstanta, to jsem zjistil
na internetu , ale potřebuju ji upřesnit pro Prahu 9 - Prosek, co nejpřesněji.
Děkuji Mladějovský (František Mladějovský)
Odpověď: Nejbližší mně známou měřenou lokalitou je Karlovo námestí 13 (v Praze), kde se udává tíhové zrychlení g = 9,81040 m·s−2.
Dotaz: Dobrý deň, chcel by som sa spýtat, prečo cez deň vníma oko svetlo šíriace sa zo
slnka ako žlté a v noci svetlo šíriace sa z hviezd ako biele. Nechápem tomu
mechanizmu, kedze aj slnko je hviezda. Ďakujem (Julius Hodoň)
Odpověď: Je-li dostatek světla, vnímá oko světelné podněty pomocí tyčinek i čípků, přičemž čípky zjískávají informace o barvě. Když je šero nebo tma, tedy světlo není dostatečně intenzivní, aby dráždilo čípky, uplatňují se pouze citlivější tyčinky, které ale umožňují jen černobílé vidění. Za šera a tmy proto nerozeznáváme barvy. Nicméně u jasnějších hvězd někdy barvu ještě schopni rozlišit jsme, takže třeba hvězdy Antares nebo Betelgeuze se nám jeví červeně. Pomocí dalekohledu pak jsme schopni vidět barvy i slabších hvězd.
Dobrým příkladem je například dvojhvězda Albireo ze souhvězdí Labutě. Pouhým okem se nám jeví jako jedna bílá hvězda, dalekohledem však jasně rozlišíme, že jdo o dvě blízké hvězdy, přičemž každá má jinou barvu - viz foto.
Dvojhvězda Albireo v dalekohledu
(zdroj:http://cs.wikipedia.org/)
