Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
944) Informace v DNA
15. 08. 2003
Dotaz: Nevím přesně, zda to je dotaz na fyziku, nu uvidíme: Geny vnímám přes úroveň
chemie jako mikrozápis určité informace. Vůbec nechápu, jakým MECHANICKÝM
(???) způsobem se informace v DNA uložená dekóduje, nebo čte. Jde o nějaké
doplňování na způsob otisku? Tedy jde mi o to, jak z genetického kódu
vznikne člověk, jakým FYZIKÁLNÍM způsobem se DNA může postupně TRANSFORMOVAT
v určitou konkrétní bytost. (Michal Rusek)
Odpověď: Máte pravdu, tohle je dotaz na molekulární biologii. Z hlediska alespoň
chemického (když už ne přímo fyzikálního) lze myslím celkem pochopit z
prostorových důvodů replikaci našeho kouzelného dvojřetězce. Jeho
ovlivňování dalších funkcí organismu bych bral chemicky podobně, tj.
informace o tom, které buňky se mají množit a jak se mají organizovat, by
snad bylo možno chápat prostřednictvím vzniku specifických enzymů (vysoce
účinných katalyzátorů pro velmi specifickou chemickou reakci). Jejich výběr
a tvorba by mohly být určeny velmi podobně, tj. "otiskováním" (prostorovým
vlivem) příslušného úseku DNA. Ale raději se na to zeptejte molekulárních
biologů.
Dotaz: Pokud jsou dvě hvězdy od sebe velmi vzdálené, mají
stejnou hmotnost a jedna se srazí s tělesem a svou hmotnost změní, změní se
působící gravitační síla této hvězdy na druhou až po určité době. Žádná
informace se totiž nemůže šířit rychleji než legendárních 299
792 458 m/s a okamžitá změna by vlastně znamenala nekonečnou rychlost přenosu
informace.
Chci se zeptat: 1. Jak je potom možné, že se dvě častíce od sebe
vzdálené mohou ovlivnit okamžitě? Je to něco jako nelokální transformace.
Anebo 2. Co kdyby se ta informace o zmněně gravitačního pole přenesla z jedné
hvězdy na druhou přes červí díru (neboli skrz hyperprostor) a změna by se
udála najednou? (Mark D.)
Odpověď: Nejsem specialista v této oblasti, takže jen náznakem:
Částici míníte zřejmě kvantovou, nikoli makroskopickou. Popis
kvantových částic je však mnohem složitější, než jak se pro názornost
prezentuje, když se mluví o "částici". V kvantové teorii je "částice"
popsána např. svou vlnovou funkcí (nebo i jinak, např. stavovým vektorem -
ekvivalentním vlnové funkci, anebo maticí hustoty, jde-li o tzv. smíšený
stav) a její "poloha" není jejím prostým atributem, jako je tomu u částice
klasické, ale čímsi, čeho střední hodnota či pravděpodobnost výsledku
měření se z vlnové funkce (stavového vektoru, matice hustoty) počítá jako
výsledek působení oprátoru polohy částice, vyjádřeného způsobem
odpovídajícím zápisu vlnové funkce (stavového vektoru, matice hustoty). Za
obvyklých sitauací nejsou proto Vámi zmíněné relativistické efekty středem
zájmu a neuvažují se. (Asi jako když máte v elektronice ideové schéma
zvukového předzesilovače s filtry atd., na začátku máte slabý signál ze
snímací hlavy, na konec upravený a silnější signál postoupený dál.
Samozřejmě to nenarušuje zákon zachování energie, protože ten
předzesilovač je nějak napájený atd., ale Vás zajímá spíš jen osud signálu
a jeho změny než skutečnost, že se i zde zachovává energie.)
Pokud je mi známo, tak dosud není vytvořena vnitřně konzistentní teorie
zahrnující i kvantovou teorii, i obecnou teorii relativity; přesto pokládám
za přijatelné, že obě teorie jsou ve svých pracovních oborech natolik
správné (= v souladu s experimentem, s vnitřní konzistencí a se schopností
predikovat), že jsou prakticky použitelné a používané.
Dotaz: Chci se zeptat, jak bych mohl vyrobit silný elektromotor na co nejmenší
spotřebu el. energie. Kolik a jaké tloušťky má být cívka a jak silný mám
použít magnet? (ivan zach)
Odpověď: Touto otázkou se zabývají jedinci a mnohé vývojové týmy už skoro dvě
století. To, k čemu došli, nejlépe poznáte, když se podíváte do různých
domácích spotřebičů, když si prohlédnete současné modelářské elektrické
motorky, když se podíváte na motorky v disketových mechanikách,
harddiscích, fotoaparátech s autofokusem a převíjením atd. Řešení jsou
různá podle okolností.
Dotaz: Pokud by určitá věc dosáhla rychlosti světa a tím zlomila čtvrtý rozměr, je
možné, aby se dostala do jiného časového rozměru, nebo by se pouze posunula
na časové ose? (NordiQ)
Odpověď: Milý pane, asi nerozumím vašemu jazyku, já jsem po zkušenostech v různých
oborech fyziky smířen s tím, že hmotné částice nedosáhnou rychlost světla.
Spekulovat o tom, co se stane jako následek události, kterou ještě nikdo
nepozoroval, můžete v širokých mezích...
Dotaz: Zajímalo by mě, zda je možné u dvou permanentních magnetů, které se vzájemně
odpuzují přerušit nebo odstínit na krátkou dobu jejich vzájemné odpuzování,
bez možnosti pootočení magnetů. Zda existuje materiál, kterým by se po vložení
mezi zmíněné dva magnety magnetismus přerušil. (Petr Havlíček)
Odpověď: Analogie mezi magnetickým a elektrickým polem není úplná. Elektrické pole
nábojů můžete odstínit vodivou slupkou, tedy Faradayovou klecí.
K odstínění magnetického pole se dá použít feromagnetický materiál s vysokou
permeabilitou (mi-metal, pemalloy). Takto se odstiňují supravodivé cívky,
aby rozptylové pole cívek, které uvnitř sebe vytvářejí pole o magnetické
indukci až 15 T, neovlivňovalo okolní přístroje a nepřitahovalo nebezpečně
velkou silou feromagnetické předměty. Vložíte-li však takovouto přepážku
mezi dva přitahující se magnety, nezrušíte tím silové působení. Magnety
budou přitahovány ke zmagnetované přepážce.
Dokonale odstínit magnetické pole je možné. Supravodič pod svou kritickou
teplotou se chová jako dokonalé diamagnetikum a vytlačuje ze svého objemu
siločáry magnetické indukce. Můžete v něm tedy vytvořit prostor odstíněný od
magnetických polí, vyžaduje to ovšem ochlazení do nízkých teplot (alespoň
asi 8 K pro klasické supravodiče, 80 K pro vysokoteplotní supravodiče) a
působící pole nesmí být vyšší než kritické pole supravodiče. Proto se tento
proces používá k odstinění slabých polí, např. magnetického pole Země.
